Území mezi řekami Livenza a Tagliamento, do kterého spadá i oblast Caorle, bylo ve starověku rozsáhlou lagunou, jejímž hlavním centrem se v římské době stala kolonie Iulia Concordia. Severní část tohoto území byla odvodněna a rozparcelována podle pravidel centuriace, zatímco jižní oblast se vyznačovala větší hydrologickou nestabilitou.
Poblíž pobřeží vznikaly námořní vily, zatímco ve vnitrozemí stály četné venkovské vily – produkční centra využívající přírodní zdroje území. V roce 1981 vedl nález bronzové sošky Siléna k zahájení vykopávek, které odkryly venkovskou vilu z 1. století n. l. na levém břehu dnes zaniklého ramene řeky Tagliamento, v lokalitě Lugugnana.
Soška Siléna – mytického společníka boha Bakcha – spolu s vinářským srpem a specifickými architektonickými strukturami nalezenými ve vile svědčí o činnosti, která zde probíhala: pěstování vinné révy a výroba vína.